Ohlasy čtenářů
Podívejte se na ukázku, kterou otevřete kliknutím do obrázku, abyste věděli, na kterou knihu níže uvedené ohlasy jsou.
mějte prosím trpělivost, chvilku to trvá
Nyní si přečtěte pár ohlasů čtenářů, které mi poskytla autorka Blanka Kubešová pár týdnů poté, kdy kniha přišla na pulty knihkupectví
KAPKY ŠTĚSTÍ A NADĚJE - ohlasy na internetu
http://www.seniortip.cz/?module=article&id_article=4456
http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/5101-kapky-stesti-a-nadeje.html
Ohlasy od čtenářů, které došly mailem autorce:
1. Milá Blani,
Do „Kapek“ jsem se pustila hned ve vlaku. Četla jsem zatím jen pár kapitolek. Je to zase tak pěkně napsané, jako "v kině". Líbí se mi, jak umíš čtenáři barvitě vylíčit prostředí. Zatím jsem se dopracovala k začátku války, Ty umíš tak krásně popsat prostředí a pocity. Piš, piš! Tvoje J.S.
2. Mnohonásobný obdiv pokud jde o Polsko a Vaše Kapky štěstí a naděje. Ani si neumím představit, co jste vśecko musela nastudovat, najít, nepochybně v dokumentaci i v polštině(?)
Fakt nechápu, kde jste podrobnosti o Varšavě, ghettu, životu a utrpení lidí z doby před skoro třičtvrtě stoletím našla. A takových problémů je v knize stovky. Mne to Polsku vždy zajímalo. Po válce jsem byl na prázdninové brigádě ve Varšavě, odklízet trosky. I v celkem nepoškozeném Krakově jsem byl, i v Osvětimi. Dost mne zajímaly události ve válce. Ale teď jsem četl tolik nového.
Mluvíte taky o bestiálnosti ukrajinských faśistických přisluhovačů. Ano, ti nadśeně hubili špínu židy a Poláky, pomoc gestapu vítali. Ta kniha je prostě úžasné dílo. Výňatky by měli mit v Polsku ve školách v učebnicích. S úctou A. K.
3. Tak jsem dočetla „Kapky štěstí“ a reaguji bezprostředně. Téma knížky tíživé, děsívé, zejména v kontextu s tím, co se děje ve světě - jakoby lidstvo bylo nepoučitelné. Obdivuji Vás, jak velké jste v knize prokázala znalosti a nezměrný přehled. Umím – vlastě neumím - si předstait, kolik to muselo stát práce a času a jak nelehko Vám při shánění podkladů a psaní muselo být. Podařilo se Vám (ostatně jako vždy) vyjádřit přesvědčivě atmosféru, je to věrohodné a proto o to víc znepokojující. O Vašem typicky hezkém jazyce se ani nemusím zmiňovat. Je to nádherná, silná a víc než potřebná práce. Všimne si jí někdo? Iva T.
4. ...Tak jsem dočetla „Kapky štěstí“ a vlastně nedočetla, protože vím, že se budu vracet a znovu vracet. To není kniha, která se dočte na poslední stránku a člověk ví, že se mu líbila a že jednou se k ní možná ještě vrátí.
„Kapky …“, s člověkem pěkně zacloumají. Dokonce v našem rodinném případě a s mnoha blízkými přáteli, kteří vším tím peklem prošli, toho jistě víme dost a dost, ale najednou člověk zjistí, že stále ještě dost věcí nevěděl a to máme v knihovně celou polici knih právě o té hrozné době.
Navíc, v té knize, nebo tedy příběhu těch rodin si ještě přidáváte krom polštiny také „na tělo šité“ citace ze Shakespeara. A kdyby jenom Shakespeara, ale také zajímavá židovská přísloví. Myslím, že nejde jenom o vylíčení osudů těch rodin, ale vžití se do pocitů, snění, snů zlých i dobrých nejen ostatních řadových lidí, ale hlavně těch dívek. Mohla jste vůbec spát ? Mohla jste také ještě myslet na sebe ?
Budu se snažit, dát vědět všem známým právě o této knize. Měla by být přeložena do polštiny a v Polsku vydaná. Tak křížím prsty. J. R.
5. Zatím jste vydala řadu knih, napsala mnoho povídek, vzpomínek, komentářů... Snad se nedotýkám ničeho minulého, všecko mne zaujalo svou hloubkou a poctivostí, ale Kapky jsou opravdu špička- jestli mohu, tu knihu prožívám moc, čtu znovu a znovu , vracím se k jednotlivým kapitolám. A vidím před sebou skoro živě , ty osoby, ty tragické situace. Jen jedno mi vadí, že tu knihu zatím nemají Poláci!!!
Přemýšlím- napsat jim (já čtenař) dopis, že jsem četl a ptám se- četli jste i vy toto úžasné dilo? Zatím nevím komu a kam a tak znovu čtu a prožívám ty osudy...... Poŕád mi nedá pokoj myšlenka, že přece by toto úžasné dílo m ě l i číst i Poláci! Anebo židé tam u nich v Izraeli? Nevím, co bych pro to mohl udělat.
Vlastně mne napadá ( hloupost??) - co kdybych napsal sugestivní dopis na jejich ambasádu, nějakému tomu kulturnímu atašé a zeptal se, zda zná toto dílo? A napsal všdchno, co si o něm myslím; ovśemže bych taky poznamenal pár slov o mých sympatiích pro jejich zem i že jsem viděl Varśavu brzy po válce i Osvětim... ? Co říkáte? Váš Z. Č.
6. A čtenář Z. Č. ještě jednou:
Datum: 16. června 2015 5:58:39 SELČ
Komu: "praga@instytutpolski.org" <praga@instytutpolski.org>
Předmět: Kniha Blanky Kubešové
Milí polští přátele,
dovolil jsem si toto oslovení, vaše země i její lidé mi byli vždy blízcí. Začalo to někdy v roce 1947, kdy jsem jako mladý student pomáhal odklízet trosky staré krásné Varšavy. Rujiny, hromady cihel, lidé bydlící jak se dalo. Strašný pohled na místa, kde stávaly dříve krásné ulice. A skoro bylo těžké uvěřit víře, že město bude obnoveno do staré podoby.
A pak jsem měl možnost také vidět Osvětim. Pole hnojené lidským popelem. Hromady hraček, hromady źenských vlasů, stínitko lampy z lidské kůže. ...
A po létech jsem vicekrát viděl Varšavu- opět krásnou. ..
Teď jsem přečetl knihu české spisovatelky Blanky Kubešové žijíci převážně ve Švýcarsku-" Kapky štěstí a naděje " . Osudy čtyř mladých židovských děvčat i jejich blízkých a mnoha dalšich postav v okupovaném Polsku. Bída, strach, útěky, skrývání před ghettem. Říkám, že jsem přečetl , ale to úžasné dílo nelze jen tak přečíst, znova a znova se vracíš k jednotlivým kapitolám. Vnímáš děj a současně poznáváš, že autorka sice vycházela ze vzpomínek jedné z těch dívek, ale musela nesporně velmi studovat život a zvyky křesťanských i židovských rodin, jejich řeč, žargon, ale také správně popisovat krajinu, dopravní spojení před třičtvrtě stoletím. Těžko si představuješ, kolik práce je za tim složitým dějem.
Ta kniha oživila moje vzpomínky na pobyt v Polsku po válce, na tehdejší polské mladé přátele. A současně mi nedá spát otázka, dostane do rukou knihu i polský čtenář? Neumím si představit, že by byl o toto dilo ošizen.
Smím se zeptat:" Znáte už tuto knihu? Je naděje, že vyjde polsky?"
Nalezl jsm výstižnou recenzi knihy. Říká to mnohem lépe než já.
http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/5101-kapky-stesti-a-nadeje.html
7. Podvakrát se mi o syžetu zdálo; já jsem v těch snech i sama "hrála"!
Podle mne je to ohromné dílo a nic tak emocionálně silného jsem na toto téma nečetla. Deník Anny Frankové byl pro mne v dětství otřesem, ale Kapky jsou mnohem působivější tím, jak jsou nabity fakty. Měla jsem při čtení pocit, že jste to nepsala vy, ale sama Hanna. Někdy jsem až úpěla pod tíhou čteného. Myslím, že je to hodně potřebná kniha právě dnes, kdy se hodnoty stírají a meze překračují. Mladí vlastně nemají moc možností dozvědět se celou pravdu o té strašné době. Já jsem taky netušila, jak moc Němci, Rusové a Ukrajinci Polákům ublížili, vždyť naše hodiny dějepisu byly totálně poplatné režimu. Teď už se ničemu nedivím...
Díky taky za to, že jste ty příběhy tak přesvědčivě a se šarmem zvládla. Je škoda, že Vám nikdo nedělá potřebnou propagandu. Třeba kdyby Vás pozval Jan Kraus do svého TV pořadu, hned by o Kapkách štěstí všichni věděli! Vaše B. A.
8. Kapky štěstí by se měly číst povinně ve škole, myslím, že právě i mladí lidé by je dobře pochopili. Vím, že dnes vyrůstají docela jinak, ale to vnitřní cítění v nich přeci musí stále být. To co prožívali a cítili ti mladí z Kapek jste dokázala napsat tak OPRAVDOVĚ, že se to nemůže minout ani s pocity dnešního mladého člověka. H.R.
9. Zapomínat by se nemělo! Ano, milá paní Blanko, nemělo by se zapomínat! I proto je Váš román tak důležitý! Pamětníci pomalu odcházejí, jiní se domnívají, že už všechno znají, všechno slyšeli, že se už nic z těch hrůz nemůže opakovat. Dokavad budou psát a připomínat ty hrůzy takoví spisovatelé jako jste Vy, tak ještě není vše ztraceno. Ta kniha – ty Vaše Kapky štěstí a naděje – mě uchvátily! V. Ž.
